Aria MAC-50

Trocha historie
Tuhle kytaru jsem koupil v únoru 2003 v Praze v Guitarparku (Dům hudebních nástrojů) na Jungmanově náměstí. Sériové číslo má 028735CH. Stála tehdy 9350 Kč a nutno dodat, že dodneška tam mají novou Mac-50 stále za stejnou cenu. Kupoval jsem ji, protože již v té době jsem získal vidinu toho, na co bych vlastně chtěl hrát. Stratocaster mě přestával stačit jak herně (málo pražců, špatná dostupnost ve výškách, nepohodlný krk, atd.) tak zvukově i vzhledově. Tato kytara má vše, co by nástroj podle mých představ měl mít!

Hlavní charakteristiky Arie MAC-50

-skvělý rychlý hmatník s 24 pražci se snadnou přístupností i k těm nejvyšším polohám
-vibráto páka
-3 snímače: dva singl snímače a jeden rozpojovatelný humbucker (nastavování řešeno pětipolohovým přepínačem a jednou extra-páčkou pro rozpojení HB)
-dva potenciometry: volume a tónová clona
-nejnižší hmotnost, co jsem kdy u kytary zažil
-dlouhý sustain
-kytara je perfektně vyvážená, takže nikam nepřepadává a hráč se může například na koncertě soustředit plně na hru, přepínání efektů a třeba povzbuzování publika a nemusí stále nekontrolovat, jestli se mu kytara „nepřetočí"
-dolaďování zdvihu (a samozřejmě i oktáv) pro každou strunu zvlášť, nastavování „prohnutí" krku šroubem v hlavě i možnost nastavení úhlu krku šrouby zespoda na těle, zkrátka nastavení přesně na to, jak se kdo cítí a nejlépe mu vyhovuje
-skvělý vzhled, modrá barva, „plovoucí" žíhání, zlatý hardware, no... ...prostě všecko!
-zapomněl jsem snad na zvuk? Široká škála zvukových možností a různých barev je totiž na téhle kytaře snad úplně to nejlepší!

Jak tedy hraje?

Co se týče zvuku, je opravdu co si užívat! Jednou baví kulatina snímačů u krku, podruhé „heavy" silný humbucker, potřetí „funky" čisté singly na beglajt, počtvrté stáhnutý humbucker s trochu nakřáplým hlasem,... 7 kombinací zapojení snímačů, a to nepočítám vyhrávání si v každé variantě s tónovou clonou a volume, zaručuje objevování různých variet zvuků na dlouhé hodiny. Snímače samotné jsou skvělé. Nebrumí, nešumí, ozývají se až tehdy, když se skutečně rozezní struny. Basy, středy i výšky jsou vyrovnané a žádná struna není více nebo méně hlasitá než zbylé ostatní (které by ji pak při společné souhře zcela pohltily).

Kdo by si chtěl tuhle Arii poslechnout na vlastní uši, můžete si stáhnout skladby z mého dlouhohrajícího alba Behind the Far-away Gate, kde se jen těžko hledá místo, kde by Aria Mac-50 nehrála. Hraji tam na ni ve všech možných i nemožných polohách a nastaveních. Komu by ani to nestačilo, přidávám sem odkazy na tři záznamy pořízené z živého vystoupení z dubna 2004, samozřejmě zase s Mac-50 (fotografie právě z tohoto vystoupení najdete níže).

Hudební ukázky - MP3 ke stažení

Behind the Far-away Gate (mp3)	MOFANCON 2004
The Second Courtyard (5,48 MB) In the Lost Woods (15,1 MB) Step Back (14 MB) Stroll (8,27 MB) Behind the Far-away Gate (2,46 MB) First Steps (9,97 MB)	Wheelbarrow Tune (11 MB) Platinum (13,9 MB) QE2 (2,01 MB)

Konstrukce kytary

Umístění hardwaru není moc co vytknou. Volume potenciometr se dá při hře regulovat i malíčkem, takže je možné takové to houslím podobné zahrání tónu na stažený volume a pak jeho postupné zvyšování. K přepínání snímačů se netřeba dlouho natahovat a ztrácet tak kontrolu nad hraním, protože „switch" je pěkně u ruky, ale zároveň tak umístěn, že se při hraní akordů nechtěným drcnutím jen tak nepřehodí.

Na rychlé nastavení jeho žádoucí polohy se dá také bez větších obtíží přivyknout. Při používání vibráto páky se kytara hned nerozladí, jak je u jiných modelů běžné, ale vibráto páku nepoužívám, takže jí mám stejně téměř pokaždé odšroubovanou.

Použití, uplatnění, radost...

S touto kytarou jsem nahrál kompletně celé album Behind the Far-away Gate, kde jsem si jí skutečně užíval, a to i s omezenými zvukovými možnostmi, kdy jsem měl k dispozici jen gain a evalizér komba a efekt ozvěny, taky jsem ještě skoro nic na kytaru neuměl. Tím spíš mi pomohla Aria Mac-50 dosáhnout požadovaného zvuku i s touto výbavou jejími vlastními možnostmi, a tím mě to nesmírně bavilo. Dodneška jsem nenašel kytaru, která by zněla tak božsky a zároveň sváděla k tak rychlému hraní. Snad ještě poznámka, že Behind the Far-away Gate jsem nejvíce nahrával na kombinaci dvou singlů u krku. U Wheelbarrow Tune, vlastní vymyšlené skladby hrané živě na srazu v roce 2004, jsem zase nejradeji používal trochu přiškrcený onen humbucker u kobylky. Dneska už bych hrál zase na něco jiného... Kdepak, tahle kytara drží krok s hráčem i jak se vyvíjí a mění se jeho vkus. Použitelná kdekoli a kýmkoli, v jakémkoli žánru a vždy se přizpůsobí a prosadí!

**Některé fotografie z koncertu (mě si případně nevšímejte, tohle je přeci stránka o kytaře)**